Hlasovaní

Viktorie Chmeličková (36)

Narodila se s vrozenou metabolickou vadou fenylketonurií, kdy je nutné držet přísnou bezbílkovinnou dietu. Ženy s fenylketonurií musí před otěhotněním rok držet přísnou dietu, po dobu celého těhotenství také. V roce 2014 se jí narodil (byť po umělém oplodnění) zdravý syn. Podruhé se jí podařilo otěhotnět přirozenou cestou a v roce 2017 se jí narodil druhý zdravý syn. Vzhledem k jistým gynekologickým problémům jí lékaři doporučili odstranění dělohy, a tak se rozhodla ještě pro třetí dítě. Zjistila, že čeká dvě holčičky. Bohužel přišel předčasný porod a holčičky příchod na svět nezvládly. Viktorie se ale jen tak nevzdává, a tak se jí podařilo opět otěhotnět. Porod přišel opět dříve, ale chlapečka zachránili, a tak je Viktorie maminkou tří krásných, zdravých synů, Olivera (8), Artura (4) a Teodora (6 týdnů).

Lucie Milfortová (23)

V době covidu na platformě Clubhouse poprvé v životě vyprávěla svůj příběh o tom, jak byla terčem šikany. Tento rok se poprvé po zhruba dvou letech od svého znásilnění rozhodla zveřejnit svůj příběh v rámci kampaně Chce to souhlas od hnutí Amnesty International. Kromě toho v tomto těžkém, válečném období zapojila dosahy svých profilů na sociálních sítích ke sdílení pomoci a aktuálních informací z Ukrajiny.

Sylva Vartová (64)

Poté, co jí zemřel syn Ondra v důsledku onkologického onemocnění, sebrala všechny síly a založila dnes velice úspěšný a známý Mobilní hospic Ondrášek o.p.s. Tím chtěla pomoci dalším rodinám v podobné situaci, které pečují o člena rodiny v závěru života po skončení léčby a pomoct jim prožít poslední chvíle doma v kruhu rodiny za pomoci specializované zdravotní a jiné péče, kterou poskytuje mobilní hospic.

Andrea Brzobohatá (51)

Andrea překonala těžkou životní zkoušku, kdy kvůli zákeřné infekci přišla o obě nohy a byla několik měsíců v umělém spánku. Šance na přežití byla 5 %. Kde je dnes? Úžasná máma dvou dětí založila neziskovou organizaci No Foot No stress, která pomáhá lidem s fyzickým handicapem. Sportuje, cestuje, baví ji život… Je to velmi pozitivní člověk a obrovská inspirace pro své okolí. Nejen, že překonala těžkou životní zkoušku, ale nyní pomáhá ostatním vyrovnat se s nepřízní osudu.

Eliška Antošová (38)

Eliška Antošová je psycholožka, terapeutka a zároveň máma tří dětí. Jedno je zdravé, druhé s vývojovou dysfázií a třetí s autismem. O životě s autistickým synem píše Eliška blog Divnoženka. Proč? Protože autismus je stav, který vás jako rodiče často přivede na hranu. Protože ty zážitky jdou až na kost. Protože jedině pravdivé popsání absurdity situací, do kterých se jako rodič dětí s handicapem dostáváte, pomůže ostatním rodičům, kteří jsou v podobné rejži. A tak Eliška píše a vděční rodiče čtou. Eliška sepsala svoje zápisky do knihy Na autismus jedině autibiotika.

Anna Luxová (25)

Anna Luxová se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Její otec je profesionálním tenisovým trenérem a od mládí ji tak vedl ke sportu. Začala se specializovat na sprinty, ale sen o paralympijské medaili z této disciplíny se rozplynul ještě před dovršením dospělosti. V den sedmnáctých narozenin musela podstoupit operaci levé achilovky. Ta jí sice pomohla v běžném životě, ale ve sportovním světě musela začít vše měnit, i proto se začala věnovat i vrhu koulí. Na paralympijských hrách v Tokiu dokázala vybojovat ve své nové disciplíně bronzovou medaili. Anička se řídí heslem „Člověk definitivně prohraje, až když se vzdá“... a to praktikuje i v každodenním životě. Je úspěšná ve sportu, snaží se, aby byli lidé s handicapem vnímání bez předsudků, a osvětu šíří např. i mezi malými školáky, kam jezdí přednášet. Kromě všech svých aktivit dokončuje magisterské studium na Metropolitní univerzitě v Praze.

Gabriela Květová (35)

Gabriela se od narození potýká s vážnou nemocí zvanou cystická fibróza. Odmala velmi ráda tancovala rock&roll, avšak kvůli potížím s dýcháním musela přestat. Je tomu něco málo přes 10 let, co se jí v hlavě zrodil nápad, že by mohla založit vlastní taneční klub. Začátky byly těžké. Ale dnes se může chlubit tím, že její klub má 70 členů, se kterými pravidelně soutěží. Donedávna musela Gabriela často navštěvovat nemocnici, kde byla hospitalizována častěji než kdy předtím. Lékaři pro ni neměli moc dobré vyhlídky a doufali, že se brzy schválí lék, který je její poslední šance na „normální“ život. Když lék schválili, Gabriele se změnil život. Může opět žít naplno a dělat to, co měla vždy nejraději – tancovat! A tanec učit.